Hned v úvodu bych Vás chtěl upozornit, že jelikož jsme RockAndMetal.cz, tak v tomto reportu rozhodně nemůžete čekat nic o HIP-HOP stage , která se na Votvíráku také vyskytuje. Pořídil jsem tam jít ze zvědavosti pouze jednou a vzdal jsem to dříve než by člověk do pěti napočítal. A vlastně jsme se ani moc nezdržovali na „hlavní“ stage, protože pro nás byla hlavní ta rockově punková. To jen tak pro pořádek, abyste zbytečně nečetli něco, co Vás nebude vůbec zajímat.

Pátek byl na našem hlavním pódiu vyhrazen ne úplně popové muzice, stačí zmínit české legendy Citron a Arakain a musí být jasno, že to nebylo pro patnáctileté slečinky. Jelikož jsme pořídili kvůli pracovním povinnostem dorazit až na třetí bandu Legendy se vrací, tak začneme u nich. Je to čtveřice muzikantů, kteří spolu pod tímto názvem hrají od roku 2003. Vznikli poněkud kuriózním způsobem,  kvůli sázce. Osobně jsem rád, že sázení dopadlo tak jak dopadlo, protože „Legendy“ si poslechnu vždy hrozně rád. Jejich akustické verze slavných hitovek od ještě slavnějšich kapel jsou prostě úžasné.

Další na řadě byl Škwor, tady se musím přiznat, že od nich mám rád snad jen dvě písničky a jinak mě opravdu neoslovují. Škoda, že s námi nebyl kamarád, který by Vám o nich dokázal napsat skoro román, snad příště.

Zato Citron, to je jiná káva. Tato legenda, jejíž počátky sahají až do roku 1976, má na svém kontě mnoho úspěšných desek. Poslední si připsali v roce 2010 a nese název „Bigbítový pánbů“. Musím říct, že mnoho lidí mi večer říkalo, že Citroni byli suverénně nej kapela celého dne a myslím si, že to rozhodně nebylo daleko od pravdy. Když zazněly takové songy jako „Už couvám“ nebo „Ocelové srdce“ tak publikum, složené převážně z trochu starších návštěvníků, bylo úplně u vytržení.

Po Citronech nastoupil Harlej, který mám docela v lásce, ale od posledního CD bych čekal víc. Vlastně se mi tam líbí tak dvě až tři písničky. Třeba tomu ještě přijdu na chuť, až si to poslechnu vícekrát. Ale co budu povídat, ke slyšení byly i starší kousky, takže mi kluci z Harleje udělali radost a podle počtu lidí v kotli jsem nebyl sám.

Arakain, další česká metalová legenda.  Od prvních CD jsem je opravdu zbožňoval. Už na prvním CD (tenkrát LP) byly legendární věci jako „Amadeus“, „Pán bouře“. Další CD (LP) nebyly horší, ba naopak. Ale vše se změnilo s odchodem Aleše Brichty a příchodem Petra Koláře. To mě skutečně málem zabilo. Naštěstí tam Petr moc dlouho nevydržel a nahradil ho současný Jan Toužimský. S odchodem Petra se Arakain zase nechal poslouchat. Na Votvíráku ni přišel ten koncert nějak odfláknutej. Sice nevím proč, ale přišlo mi to takové nijaké, mdlé.

Naštěstí mi Doga v čele s IZZIM (trochu snad i za přispění pivka) zlepšila náladu. Pecky jako „Když chlapi tančí“, „Poletuju“ a „Nejsi nevinná“ rozhýbaly pořádnej dav.  Dokonce došlo i na „předkřest“ nové fošny „Hoď si to,“ která byla pokřtěna zelenou a vhozena do davu. Oficiální křest se bude konat tento víkend na Noci plné hvězd v Třinci. Bohužel je to pro nás dost daleko, takže nezúčastníme.

Poslední bandou dne na rockovém pódiu byl De Bill Heads. Velice veselá banda, ale opravdu nechápu frontmana Honzu Havlíčka. Nejde mi do hlavy, jak pořídí u toho zpívání vypít tolik chlastu. Co jsem viděl na Výrava festu, to jsem nepochopil, za koncert skoro flašku zeleny, to snad není ani možný a musím říct, že i po flašce zpívá líp jak někteří střízliví kousci. Na Votvíráku to bylo slabší, ale asi to bude tím, že neměl zelenou, ale RUM a to je přeci jen o něco ostřejší.

 

Sobota

V sobotu po ránu jsem si šel v klidu posnídat pivko a pak jsem se vydal na obhlídku celého areálu Votvíráku. Vstal jsem poměrně pozdě, tak jsem zase začal trochu fungovat až u třetí kapely dne. Tou kapelou bylo punk rockové Totální nasazení ze Slaného. Asi nejvýraznější postava Totáčů je Sváťa, který byl vidět a slyšet i na prvním pódiu s docela veselou bandou Deratizéři. To byla původně jeho doprovodná skupina k jeho sólo projektu. Ale zpátky k Totáčům. Tahle tříčlenná grupa není úplně můj šálek piva, ale je to velice zajímavá banda která má vtipné texty, za všechny budu jmenovat třeba „Činčilu“ a podobných kousků bysme v repertoáru našli požehnaně.

Civilní Obranu a Medvěda 009 jsem vynechal a věnoval jsem se s kamarádem diskuzi o Votvíráku, focení, pivu atd…

Rybičky 48 jsem si nemohl nechat ujít už proto, že mi na tuhle stage neseděli. Spíše bych je čekal na hlavním pódiu. Přeci jen to až takový punkeři nejsou. Ale co si budeme povídat, je na ně radost pohledět. Je pravda, že jako starý důchodce to neocením, ale slečny, zejména později narozené, to oceňují velice. A rozhodně je radost je fotit, protože pořídí udělat velice dobrou show, ale to se asi není čemu divit, když se člověk podívá na to, jakou měli na Votvíráku podporu fanoušků. Stačí jen vzpomenout na jednu píseň za všechny a to „Stánky“ od Honzy Nedvěda. Kuba vůbec nemusel zpívat, stačilo sedět, hrát a dav zpíval místo kapely. Vsadím se, že kdyby bylo v davu nějaký hudební náčiní, tak kluci nemusí ani hrát.

Na Vlatavu jsem měl bohužel jiné věci na starosti a nestihl jsem ani jednu písničku,  docela mě to mrzí, protože jsem tuhle bandu naživo nikdy neviděl a vlastně si ji živě nedokážu ani pořádně představit.

Krucipüsk je další z kapel, které hrají na punkové scéně. Asi to není kapela, kterou by člověk musel představovat. Mistr Hajíček se už asi v našich luhách a hájích stal skoro legendou.  Stačí zmínit „Cirkus dneska nebude“ a každý člověk, co „strejdu Hajíčka“ zná, už se houpe v rytmu této velice chytlavé muziky.

Do konce zbývají pouhé tři kapely a navíc všechny stojí za to. Visací zámek snad znají i nejzarytější odpůrci punku. Co si budeme povídat, snad neznám člověka, který nezná legendární „Traktor“, „Cigára“ a z novějších „Známku Punku“. A i já, člověk, který opravdu nemá rád poezii, tak se těším na básně zpěváka Jana Hauberta. Jestli neznáte, doporučuji navštívit koncert „Visáčů“, ta poezie opravdu stojí za to. Prostě punkeři tělem i duší. Sice již odehráli mraky sezon, ale je to stejně živelnej punk jako před mnoha lety. Prostě radost pohledět i poslechnout.

Punk Floid mají opravdu povedený název, jako metalista to ocením, ale bohužel jsem měl nějaké vyřizování, tak jsem se téhle kapelky účastnil jen chvilku a to tak krátkou, že si nedovolím vynášet jakékoliv soudy.

A mohu říci, že to nejlepší na konec, třeba ne hudebně, ale pro mne to byl  nejlepší zážitek, ale to až na úplném konci. Ta poslední squadra je NVÚ z Hradce. S klidným svědomím se přiznám, že tvorbu NVÚ prakticky neznám. Občas je někde slyším a ta muzika se mi líbí, ale superfanda nejsem. Teď je pravá chvíle si postěžovat na organizaci Votvíráku. Nebude to nic hroznýho, jen to, že na rock punkovým pódiu se tak “ krásně“ svítilo, že se tam skoro nic nedalo  vyfotit. Ale i proto jsem se objevil na podiu a dal se do řeči se slečnou (teď nevím, možná už pani), která zpívala s NVÚ a dal se s ní do řeči a na konec jsme přišli na to, že se tak trochu známe. No je to tak, že jsme se neviděli skoro deset let a potkali jsme se omylem na Votviráku. Úplně skvělá náhoda, která mi udělala hroznou radost.

Votvírák je opravdu festival, který mohu doporučit. I já, jako metalista jsem si to svoje našel, pódia byla rozdělena tematicky, takže nikdo nemusel nikam přebíhat jako vloni. A navíc náhodné setkání po letech. To vše hovoří pro to, abyste Votvírák za rok navštívili. Nemohu nepřipomenout jednu tragickou událost, která se v Milovicích přihodila. Mladá žena, spící před stanem ve spacáku, byla přejeta autem. Nevíme,  jestli byl řidič pod vlivem nebo „jen“ neviděl, ale každopádně je to opravdu nepříjemná věc. Tímto přeji slečně brzké uzdravení.