Jihomoravští death-metaloví nadšenci Death Mosh Core vystupují jako DMC už od roku 1989, tedy žádní zelenáči. Za ty roky přes ně prošel zástup muzikantů (údajně skoro 20) z kapel typu Hypnos či Melancholy Pessimism a občas si pánové nahráli svou momentální tvorbu jako krátkou demo-desku (dříve kazetu). DMC nikdy nebyli moc známí, ovšem doporučoval bych na ně upřít zrak alespoň teď, když už se po letech rozhoupali k první dlouhohrající desce Murderous Power, kterou jim vydal Pařát Magazine. Takže jinak než s 46. vydáním ji nekoupíte, což je u všech desek od Pařátu normál.
Stará témata války a zvrácenosti, pálit od boku a mlátit hlava nehlava. Tak nějak to bylo v začátcích společnost kárajícího death-metalu. No vidíte a DMC se stále drží svého kopyta a znovu a znovu vytahují zvěrstva na světlo ve svých textech a strojovou přesnost hudby moc neřeší. Texty zacílil předák kapely, zpěvák a textař Quatchud na 2. světovou válku. Líčí ji krátce a základními myšlenkami, přesto velmi sugestivně. Občas se dotýká i dobových faktů. Hudební stránka tvoří drtivost a nekonečnost válečné mašinerie v řežbě opakujících se kytarových rifů. Nagardovy a Kocůrovy kytary hrají prim, kterého se jen občas vzdávají ve prospěch vokálu. Quatchud proniká na scénu rázovitě se srdnatě naštvaným altovým řevem, jindy téměř growlingem s různými mezi-polohami, což nezní až tak originálně, ale určitě ne tuctově. Jistou zvláštností projevu kapely je také bubeník Carlos, o kterém jsem kdesi v recenzích četl, že se občas odchýlí od tempa a opravdu, i na Murderous Power mám dojem, že jsem zaslechl v několika velmi rychlých pasážích nepatrný úlet kadence jeho zbraní, ze kterého se vždy vrátil v pravou chvíli. Není to chyba, spíš projev osobitosti, navíc ladí k živelnosti a brutalitě zvuku desky.
Aby už v úvodu poslechu bylo jasné, o čem se na novém albu zpívá, tak „I´m Protector“ začíná až moc kraťoučkým intrem s bombardováním a sirénami. Zbytek skladby je čirá brutalita a téměř nepolevující zběsilá řež. Za zmíňku stojí, neboť je to pro album příznačná skladba. Trvá dva a půl minuty a patří do lepšího průměru mezi ty uhrančivé střelným prachem napěchované zabíjačky jako „Subversive Of Dreams“ s překvapivým nervním sólem nebo povedená šestka „Cursed“ připomínající Suffocation. Můj favorit je ale sedmá „Day For My Suicide“ začínající půlminutovým náletem na civilisty. Následně rozpoutává poslední boj v měnícím se tempu, kde kytary mírně vítězí nad vokálem, dokud nezazní poslední výstřel do hlavy. Poté „Outro“ vtiskne zmatený sluchový vjem umírajícího vojáka, který ještě dvě minuty vnímá klávesami doprovázené bombardování a dětský pláč. Nakonec se padající puma trefí přesně. Poslední „Cenotaph“ je cover od Bolt Thrower a DMC si ho nahráli pro radost. Trochu z alba trochu vyčnívá, navíc po outru by byl přirozenější konec záznamu.
Při poslechu desky uděláte nejlépe, když se nenecháte nikým rušit a prolistujete hodnotný obal od známého grafika Jaromíra „Deathera“ Bezruče plný strachu, krvácení, šílenství… Ani špetka naděje nebo srandy. Opět se jedná o dílo hodné mistra. Použil spoustu dynamických snímků z reality 2. světové války zasazených do černošedé či hnědé. Tradičně nechybí ani fotky jednotlivých členů z živého hraní.
Popravdě při prvních přehráních desky jsem si říkal, že mi na ní chybí nějaká výraznější melodie, více sólíček, aby deska byla přístupnější. No jo, jenže DMC dělají hudbu, aby se líbila nejprve jim, a nesnaží se podbízet vkusu široké veřejnosti. Což samozřejmě chválím. Lidi si musejí najít cestu sami k DMC. Murderous Power není nijak technicky složitá hudba, ale také to není žádný Rock´n´Roll na pracovním pozadí. Nic nedělejte a nechte se pohltit úzkostí ze sirén a křiku při útoku DMC.
Soupiska skladeb:
- I’m a Protector
- Grave of Ideals
- Subversive of Dreams
- Murderous Power
- Come on and Fight
- Cursed
- Day for My Suicide
- Outro
- Cenotaph
Celkový čas: 25:18
Současná sestava:
Quatchud – zpěv Carlos – bicí Flegin – basa Nagard – kytaraVydavatel: Pařát Magazine
Datum vydání: 15.6.2012 – 46. číslo Pařátu
WWW: Bandzone profil DMC