Ve dnech 29.6 – 1.7.2012 proběhla v západočeském městečku Spálené Poříčí jubilejní narozeninová rock-metalová párty. Zdejší festival Basinfirefest oslavoval již 10. narozeniny. Do letošního line-upu bylo mezi gratulanty kromě českých a slovenských stálic zařazeno i několik zvučných jmen světové scény, jako jsou Children Of Bodom, Apocalyptica, Lacuna Coil, Crashdiet nebo Cannibal Corpse. To mělo společně s pěkným slunečním počasím za následek velmi slušnou diváckou návštěvu. A to je v dnešní době, kdy mnoho podobných akcí krachuje a končí, velký úspěch a ocenění několikaleté práce všech pořadatelů a lidí co za festem stojí. Jako pokaždé za poslední roky, jsem ani letos neodolal a vyrazil společně s partou z východních Čech na západ, abych se této oslavy osobně zúčastnil. Na místo určení jsme dorazili v pátek, něco kolem jedenácté hodiny, v tuto dobu bylo v kempu ještě poloprázdno. Po zaplacení parkovného (300 kč za auto) jsme vybrali místo pro náš stanový tábor a vyrazili ke vstupu. Zde následovalo první malé překvapení, každý návštěvník dostal kromě pásky i ten nějaký malý dárek (baterka, klíčenka aj.). Po vstupu do areálu zase každého uvítali pracovníci Božkova s nějakým tím welcome drinkem. Poté jsem obhlédl areál, ochutnal čepovaný budvar a vyrazil na první koncert. Hudební produkce probíhala na třech podiích (hlavní Budvar stage, vedlejší Stock stage a třetí nejmenší podium bylo schováno v centrálním pivním stanu).

Pátek 29.6. 2012

Má první cesta vedla k velkému hlavnímu podiu, kde rozjela svou horor metalovou show  Fata Morgana. Na to, že hráli v největší výhni v půl druhé odpoledne, pro hrstku fandů, tak nic neošidili. Zazněla jak novější tvorba (Devět bran a Dračí krev), tak i starší kusy (Sexuální degustátor nebo závěrečný Doktor Mengele). Výborný koncert a dokonce nechyběla ani nějaká ta pyrotechnika. Po Fatě přišla na řadu další banda podobného ražení. Na stage nastoupil pražský Törr. Zpět v trojčlenné sestavě s „Bartem“ za basou jsem je viděl prvně a šlape jim to znamenitě. Starý fláky jako Armagedon, Exorcist, nebo Kladivo na čarodějnice zabírají spolehlivě i po tolika letech. Jako další zahráli mirovičtí rock-metaloví mladíci Hand Grenade. Svoje příznivce zde určitě měli, ale mě osobně jejich muzika neoslovila. Proto jsem po chvíli zvolil přesun k druhému podiu, kde svuj punk-rock’n’rolový veletoč, podpořený dudami, akordeonem nebo mandolínou rozjížděla rodinná banda Benjaming Band z Petříkovic u Trutnova. No vyloženě příznivcem tohoto stylu nejsem, ale u živé prezentace jejich muziky se vždy zaručeně pobavím. Poté dávám hudební pauzu a zpět k hlavnímu podiu vyrážím až na pořádnou porci thrashmetalu v podání Debustrolu. Předvedli svůj standardní set, akorát chybělo téměř každokoncertní tůrování motorovky. Zazněli např. Udolí hadů, Umučená nebo Vyhlazení. Ke konci se vinou nějakého nedorozumění ošidili o pár minut hracího času, ale co se dá dělat. Ihned poté nasledovalo vystoupení legendárního Kreysonu, bohužel poznamenané velkými technickými problémy s Láďovým mikrofonem. Vyzkoušel snad tři a stejně to bylo prd platný. Některé skladby byli díky tomu odehrány téměř instrumentálně. Setlist byl převážně složen z letitých hitů, jako jsou Archa nebo Čarovná noc, doplněn o novější skladby (Ztrácím, Kde se touláš). Poté jsem na druhém podiu zhlédnul část vystoupení punkrockových Plexis. To proběhlo za vydatné podpory fanoušků, zazněla i jejich nejznámější cover skladba „Svět jsou báry“, takže jsem odcházel nadmíru spokojen. Na hlavním podiu právě zahajoval svůj set jeden z headlinerů celého festu, finští Children Of Bodom. Plac pod podiem doslova praskal ve švech, natěšen byl snad každý. Vlastně až teprve ted ve večerních hodinách se ukázalo, kolik do Poříčí letos přijelo fanoušků. Celá kapela, včetně Alexiho se představila ve výborné formě a výsledkem toho byl, myslím nejen pro mě, úžasný metalový zážitek. Během jejich koncertu nechyběla na podiu ani oblíbená dekorace v podobě rozsvícené části auta. Co se týče setlistu tak zazněl průřez téměř celou „bodomáckou“ tvorbou. I další gratulant v narozeninovém line-upu dorazil až z dálného Finska. Jako posledním, patřilo páteční podium Apocalyptice. Tato smyčcová banda doplněná  o bubeníka a v některých věcech o hostujícího zpěváka předvedla také úžasnou show. Došlo i na mnou velmi oblíbený cover „Nothing Else Mothers“ od kapely Metallica, takže jsem byl nadmíru spokojen.

Sobota 30.6.2012

V sobotu bylo vedro jak na sahaře, takže jsem dopoledne zvolil místo hudební produkce radši návštěvu místní požární nádrže, nebo co to bylo jiného. Po příchodu na místo jsem zjistil, že jsem nebyl zdaleka jediný. Zpět do areálu mě nalákal až hrací čas ostravské legendy Citron. Kapela opět s náhradním pěvcem Fannym Michalíkem hraje v současné době v životní formě, což potvrdili i na „basinu“. Hráli se hity jako Ocelové srdce, Zahradní slavnost nebo Už zase mi scházíš. Na menším podiu rozbalili svou show za vydatné podpory fanoušků turnovští Debill Heads. No byli zábavní jako vždy, akorát překvapil Milhaus, že vynechal oblíbenou konzumaci zelené. Později jsem zjistil, že ten den řídil kapelní dodávku, no smůla. V setlistu nechyběly žádné klasické fláky, které spolehlivě rozproudí publikum(Mockba Nostra, Lady Karneval, Ani náhodou a další). Poté přišla na řadu pořádná porce anglicky zpívaného speed metalu v podání ostravské Salamandry. Mimo jiné, zahráli i hymnu konkurečního festivalu, skladbu Masters Of Rock. Poté jsem kouknul na kytarovou exibici Radima Hladíka při koncertu Blue Effect. No opravdu umí, celé kapele to hrálo znamenitě, zazněl i hit Sluneční Hrob, takže paráda. No rázem bylo půl osmý a byl čas na české gothic-rockery Xlll. století, kteří zahráli na hlavním podiu. Tato banda hraje v tomto kraji vesměs sporadicky, ne-li vůbec, takže to byl unikát. Výborné vystoupení okořeněné i legendárním coverem Olympicu, skladbou Karneval. Na chvíli jsem pak odskočil vedle kouknout na německé deathmetalové Debauchery a honem zpět na Crashdïet. Tato švédská hairmetalová tlupa u nás v republice hrála vůbec poprvé. Všechny přítomné nezaujali jen výbornou hudbou, ale i svou image. Takovýho „kohouta“, jakého měl na hlavě zpěvák Simon Cruz jsem dlouho neviděl. Dánskou melodeathovou bandu Mercenary jsem poslechl z dálky při posezení v pivním stanu. Na koncert Schmierovi družiny Destruction jsem byl zpět pod podiem. Výborná porce thrasmetalu, kterou si musel užít snad každý. Jako poslední vystoupili v sobotu na hlavním podiu francouzští Smash Hit Combo. Mezi jejich příznivce rozhodně nepatřím, takže jsem radši zvolil odchod z areálu.

Neděle 1.7.2012

Opět velké vedro, do areálu jsem dorazil až na koncert trojice stálic českých festivalových podií. První přišli na řadu Škwor. Slunce stále pálilo o stošest, což kapele spolu s fandy vůbec nevadilo a znamenitě si to užili. Další česká hudební jistota v podobě pražského Alkeholu přišla na řadu hned potom. Jejich fláky jako jsou „Na zdraví, Hospodo nalejvej nebo Už se to smaží a peče téměř zlidověli. Ty si zazpíval v publiku téměř každý. Vrcholem jejich zdejšího vystoupení byla ale skladba „Buráky“, kterou si s Otou zapěla jeho malá dcera. Po nezbytné chvilce na přestavbu přišla na řadu poslední z této trojice. Tonda Rauer vyměnil basu za kytaru a byl na podiu zpět, tentokráte z Harlejem. Ten byl po pár koncertech opět v plné síle i s uzdraveným zpěvákem Tomášem Hrbáčkem. Kapela vystřihla všechny své stěžejní pecky, došlo i na oblíbený cover „Pověste ho vejš“. Po skončení jsem honem spěchal vedle, kde měl hrát Arakain. Ti se bohužel zasekli někde na dálnici, tak místo nich nastoupila německá pagan metalová banda Wolfchant. Bylo to mé první setkání s nimi, hudebně nepřinášejí nic nového, ale živá prezentace to byla jedním slovem bomba. Celá kapela pařila jako o život, od vrtulníku co se svými vlasy předváděl klávesák, byl průvan až pod podiem. Oba zpěváci střídali hlasové polohy, perfektně se doplňovali a neustále hecovali publikum. Do placu dali kromě vlastních pecek i cover od Grave Digger, skladbu „Rebellion“. Arakain byl již na místě, tak už nic nebránilo i jejich vystoupení. To proběhlo za vydatné podpory fanoušků, kteří se přesunuli od hlavního podia. „Ačka“ letos slaví třicet let, takže zazněl průřez celou tvorbou. Jak starší fláky jako jsou třeba Kolonie Termitů nebo Gilotina, tak i ty novější. Z nich bych vybral třeba Marat, nebo Forsage. V době kdy na hlavním podiu začínala italská gothic rock-metalová formace Lacuna Coil, tak začalo mohutně pršet. Mnoho fanoušků se odešlo schovat, ale ti co zůstali rozhodně neprohloupili a dosyta si to užili. Zpěváci Andrea Ferro i Cristina Scabbia předvedli bezchybné výkony a bylo vidět, že je to spolu s celou kapelou vyloženě baví. Do Poříčí přijeli propagovat svou výbornou aktuální desku „Dark Adrenaline“. Na hit „Trip The Darkness“ z tohoto alba samo sebou také došlo.
Pomalu přestávalo pršet a byl čas na poslední a zároveň nejtvrdší kapelu celého festivalu. Nastoupili průkopníci nekomromisního death metalu američtí Cannibal Corpse, čili legenda, která hrdě drží zástavu tohoto stylu již od roku 1988. Vůbec se s tím nemazali a hned od začátku valili do lidí pořádnej nářez, za což chtěli zpět z publika také potřebnou odezvu.
Ta se jim od fandů zprvu ani moc nedostávala, takže je zpěvák George neústále musel burcovat a hecovat. Později se i fandové probudili a bylo vše v pořádku. Závěr festu jak má být, já si ho užil.

 

Letošní ročník festivalu se nadmíru vydařil. Dobrá organizace, vesměs pohodové ceny, čisté Toi-Toi atd. Zvláštní poděkování patří i hasičům za schlazení návštěvníků v takovém vedru. Já osobně bych našel snad jediné negativum a tím je čepované pivo, ale samozřejmně vím, že v tomto se nejde zavděčit všem. Již teď se můžeme těšit na další ročník, který dle festivalové brožury proběhne ve dnech 27. – 30.6. 2013. Z prvních potvrzených kapel se můžeme těšit třeba na italské Graveworm.