ČERVENÝ KOSTELEC: AUTOKEMP BRODSKÝ 15.-16.6.2012
Konečně jsem se dostal na Metalgate Czech Death Fest. Teprve tento 4. ročník mi naštěstí neunikl. Nikdo nechtěl věřit, že jsem dorazil prvně. Prostě lidi se na „broďák“ rádi vrací, což je už samozřejmost.
Z doslechu vím, že začátky festivalu byly pro lidi kolem kapely Tortharry značně prodělečné. Až minulý a tento ročník jim pomáhá vytvořit firma Metalgate a na zánik tohoto festu to naštěstí nevypadá. Počet návštěvníků se začal pomalu zvyšovat. Nejúčinnější reklamou tohoto festu byly osobní doporučení věrných, kteří navštěvovali festival od počátku. Jak se říká: „Dobré zboží se prodává samo.“ Kapacita areálu stále dalece překračuje současnou návštěvnost, což jsem záhy ocenil při neustálém potkávání známých tváří. Nikde jsem nemusel dlouho čekat ve frontách na pivo, dalo se u stánku koupit už za 15 Kč. Jídla taky na stáncích tuna a sednout jste si ke konzumaci mohli ke stolům pod velký stan hned vedle stánků. Kličkovacích výprav v davu na stovky metrů jako jinde nebylo třeba, všechno jste měli hned po ruce.
rybníka… Připadalo mi, že sem přijel na dovču a festival zároveň. Před odjezdem na fest jsem četl pokyny pro návštěvníky jako zákaz vnášení jídla, pití apod. do areálu. No, nikdo mi batožinu neprohlížel ani náznakem. Důkladná prohlídka by stejně moc reálná nebyla, když jsem byl plně ověšen výbavou ke stanování. Obecné zákazy bral pořadatel s nadhledem a ani návštěvníci toho příliš nezneužívali. Zákaz pořizování audiovizuálních záznamů vystoupení Suffocation a Dark Tranquillity byl sice porušován, ale nevýznamně. Zprvu jsem si říkal, že košů na pivní kelímky by mohlo být víc, ale v odpadkách jsme se nebrodili jako na festech, které obvykle navštěvuji. To málo co na zemi leželo, brigádníci posbírali na konci dne, takže se pořadateli dařilo udržet čisto.
Po složení stanu jsem vyhledal pivní stánek, u kterého potěšil výběr tří druhů piva. To už dohrávala v kraji známá trutnovská Exorcizphobia svůj set výborného starého thrashe za mizivého zájmu publika. Hráli první, že jo. Rokycanští Feeble Minded zrovna tak nepřitáhli lidi a jejich death metal mě osobně moc nezaujal. Descent of the Scarlet Skies předvedli ucházející metalcore. Měli to těžké, kluci. Slunce z jihozápadu jim pražilo přímo do čela. Trpěly tím všechny odpolední kapely. Lidi posedávali ve stínu stromů nebo pod slunečníky vedle pódia. Po 17h se začali scházet i opozdilci, výjimečně jsem nebyl mezi nimi, a na pódium vylezla kapelka s třemi kytarami. Houpavej módní deathcore od Suffocate With Your Fame dobře fungoval a pohyby na pódiu se přenášely i pod něj do pařmenů . Zahráli opravdu dobře a bylo na co koukat na rozdíl od LiveEvil, jejichž frontman se nechal rozladit z nevelkého zájmu přihlížejících. Asi je zvyklý na bouřlivé ovace, ale od pohledu sympaťák jako osina v zadku. Po hudební stránce jsem horší elektro-metal ještě neslyšel. Jméno Mincing Fury si zapamatuji. To byl mazec. Death-grind přístupný i mě v tempech děsivých a jindy houpavých zcela ovládl publikum. Dva zpěváci se moc snažili a výsledky byly vidět, dobře komunikovali s lidmi a rozdávali pozitivní energii. I když prasečí chrochtání moc nemusím, tohle jsem si užil. I to slunce se milostivě schovalo za stromy v kempové části. Prostě skvělý areál.
Spokojen jsem s přáteli zasedl ke kuřecímu řízku v místní hospůdce a Abstract Essence jsem prošvihl de facto celý. Tak příště. Setmělo se a melodické Švédy Dark Tranquillity si nenechal ujít asi nikdo. Bezpochyby zlatý hřeb festivalu. Všem předváděli, jak má vypadat komunikace s publikem. Celá kapela hrála s chutí, všichni pařili a pohybovali se sem a tam. Zpěvák rozdával úsměvy na všechny strany a stále děkoval za ohlas. Hvězda první velikosti. Trochu odbočím. Z jejich vystoupení by se měly poučit naše rockové a metalové legendy. Na takové Arakain nebo Olympic se už dlouho nedá dívat. Já vím, je to jiný žánr, ale hvězdy to jsou taky a chovají se, jako že fandové jsou tu pro ně a ne opačně.
Isacaarum předvedli svůj standardní grind-blackoví prasečí set s neobyčejnou show s maskami a všemi naznačenými chuťovkami z bizardního porna. V show je jejich největší kredit. Váhám jak hodně je jejich frontman úchylný cvok a na kolik je jeho výraz profi. Doufám, že je ještě letos uvidím. Gorgonea Prima těžila při koncertě ze tmy, bez které by nevynikly kostýmy ve stylu hvězdných válek nasvětlené UV lampou. Kladenská kapela s pouze dvěma členy hraje industrial-black na dvě kytary a elektonika musí obstarat bicí a tuny samplů. Nikdy jsem nic podobného neviděl, takže pro mě to bylo takové zjevení. Demencia Mortalis z Roudnice je docela obtížně uchopitelný sympho-gothic s houslemi, klávesami a zpěvačkou s pěkným operním vokálem, navíc sekundujícími dvěma kytarami a growlingem. Celé to znělo nějak zvláštně a nepobíral jsem to, ale přítelkyně o kapele, na jejíž název si nikdo z nás nevzpomene, mluví dodnes. Však byla střízlivá. Keep On Rotting jsem už vážně nezmohl a musel jsem do stanu.
Ráno asi v 9 nebo 10h jsem našel známého jak leží plus mínus ve stanu a nemůže pohnout zády. A pracovníci první pomoci nebyli na obvyklém místě, ani jinde v areálu. Naštěstí to kamarád časem rozhýbal, ale přijde mi to od zdravotníků nezodpovědnost, spoléhat se, že ráno se nic nestane.
Stejně jako pátek i sobotu odstartovala thrashová banda, tentokrát Unborn z Prahy s vkusným laškováním s core styly. Bohužel jsem si hned poté musel odskočit z „broďáku“. Nebudu nic zastírat. Prostě jsem měl figurovat v sobotu také jako svatebčan, tak jsem se tam musel alespoň ukázat. Omlouvám se tímto. Po dobu mé nepřítomnosti se prý nic zvláštního nestalo. Údajně grindoví Slováci Attack Of Rage divočili velmi slušně. Běsnění Psychotic Despair jsem už viděl celé. Grind plný mladistvé energie si našel spoustu posluchačů, pařmenů už tolik ne. Blackoví Trollech předvedli standardně statické vystoupení a zahráli i titulní temný song z budoucího alba Vnitřní tma. Zlými pohledy zaháněli slunce, protože jim warpaint už tekl i do očí. Brali to statečně. Zamlouval se mi nový zpěvák deathcoristů Poppy Seed Grinder. Poskakoval a energicky křepčil na pódiu i pod ním. To je šoumen. Škoda že už od nich odešel, jak oznámila před týdnem kapela. V pátek jsem večeřel vedle nějakých jižanů, říkal jsem si, že tohle budou určitě Španělé Noctem. Když v sobotní podvečer vlítli na pódium jako příliš živé zombie v těch kůžích, řetězech a s make-upem, málem jsem v nich ty mladý kluky nepoznal. Těžce šlapou na paty polským Behemoth nejen hudbou ale i výbornou vizuální stránkou pekelného vystoupení, na jehož konci si frontman i „krví“ odplivl. Pro mě rozhodně vrchol soboty. Zasloužili by si ale zasadit jejich 45 minut slávy do temnějšího času.
Matadoři Suffocation oznámili pozdní příjezd a pořadatel vymyslel po Noctem zařadit táborské zkušené F.O.B., na jejichž sympatické metalcoreové vystoupení plné komunikace s lidmi se moc pěkně dívalo. Setmělo se a konečně se ukázali 
hronovští Tortharry. S pořádáním festivalu měli tolik práce, že jsem váhal, kolik energie jim zbude na večer. Už pár měsíců hrají jen ve třech a přijde mi, že o to víc se na pódiu zapotí. Obtížnost hraní jejich deathmetalu je nelidská a jak se říká v Černých baronech: „…to byl šmelc! A voni šli do toho prsama. Oceloví chlapi.“ Perfektně uvedli následující hvězdy Suffocation. Profesionální výkon lidi ocenili nad poměry velikým a pařícím kotlem. Pořádný oldschool nám zahráli, ale to neustálé trhání proudu energie dlouhými monology frontmana hodně kazilo celkový obraz vystoupení legendy. Po nich Cruadalach z Prahy žánrově hodně odbočili, nicméně pěkný folkmetal udržel pozornost pohupujících se metalistů a nakonec ty dudy, píšťala, housle a další klasické nástroje hezky zpestřily večer, který zakončil až Et Moriemur s uspávajícím doomem. Myslim, že jsem vestoje nespal sám.
Přijel jsem do Autokempu Brodský si poslechnout kvalitní metalový masakr a potěšila mě žánrová pestrost. Folkmetal nebo black posloužili jako vítaná změna mezi deathem a grindem. Celé dva dny jsem slyšel výborné ozvučení areálu. To vůbec není samozřejmost. Zvukaři nezapomněli ani na lidi v prvních řadách a natočili k nim bedny s tlumenějším zvukem, aby neohluchli. Tak se to má dělat. Klidnému průběhu setkání metalistů přispělo vlastně i muzicírování pouze na jednom pódiu, pod kterým jsme pařili se členy kapel, jenž právě nehráli. Pohodová atmosféra malého festivalu na travnatém břehu rybníka s šumícími břízami a spoustou kamarádů mě chytla. Tohle na „brutalu“ v Josefově nenajdu.
