Pátek:

Je pátek 1.7.11 a tak vyrážíme s bandou do západních Čech na devátý ročník festivalu Basinfirefest.

Tento fest se koná každý rok v městečku Spálené Poříčí u Plzně. Cesta ubíhá rychle, proběhlo pár zastávek na občerstvení, jenom řidič nebyl úplně rád, že si nemůže dát po cestě pivko s námi. Když jsme se blížili k Poříčí a viděli jsme tu zataženou oblohu, říkali jsme si, že počasí nebude asi úplně ideální a skoro celej víkend taky nebylo. Už při stavění stanů začala pěkná průtrž mračen, která až na pár přestávek, vydržela do ranních hodin.

Po vyřízení akreditací následuje obhlídka areálu. Nacházelo se tam  nepřeberné množství stánků s různými pochutinami a metalovým zbožím a také  dvě adrenalinové atrakce. Následuje návštěva pivního stanu, občerstvení budvárkem, kde jsme ocenili ekologické vrátné kelímky, kvůli kterým bylo v areálu nezvykle čisto. Poté následuje první koncert, který jsme stihli a to kapela Škwor. Jejich koncert mě bavil a kupodivu proběhl skoro bez deště. Zazněl průřez celou tvorbou skupiny. A rozhodně muselo dojít i na songy „Mý slzy neuvidíš“, „Může se stát“ a starej známej cover „Sraž nás na kolena“.

Následuje další občerstvení v pivním stanu, které se kvůli dešti protáhlo snad na hodinu. Prší furt, ale to nevadí, přesunuji se před podium na Firewind. Tato řecká powermetalová vichřice v čele s fenomenálním kytaristou Gusem G. mě totálně dostala, předvedla i přes nepřízeň počasí výbornou živelnou show. Sólový kytarista Gus G. doslova čaroval. Také je mi stále záhadou, jak může někdo stihnout hrát na dva nástroje najednou. Myslím tím Boba Katsionise a jeho hru na klávesy a kytaru zároveň. Zazněly pecky jako „Mercenary man“, „Tyranny“ a „Head up high“.

Jako další kapela, po nezbytné přestavbě podia, nasledují numetalový amíci Ill Nino. Tuto kapelu jsem viděl v Josefově na Brutalassaultu, byli supr a tady opět nezklamali. Na pódium vyběhli tři dredatý borci, basák a dva bubeníci a začalo pravé peklo. Této šestici během chvíle podium málem nestačilo, pařili jak vzteklý, z publika cítili ohromnou odezvu a podporu a i proto zpěvák několikrát poděkoval „Thank you Czech Republic“.

Po konci Ill nino následuje přesun na druhou Stock stage, kde stíhám jen několik málo skladeb od UDG, kteří nejsou úplně mým šálkem kávy, proto si nedovolím je hodnotit.

Vydal jsem se zpět k hlavnímu podiu na jednoho z headlinerů letošního Basinfirefestu, stále vysmátou německou powermetalovou grupu Freedom Call. Po odehrátí několika málo songů si získali snad každého účastníka festivalu. Během setu jsem si všiml, že ve fotopitu stála fanynka, která měla na rukách maňásky krtečka a myšku, což docela rozhodilo basáka, který to hned běžel říct zpěvákovi. Kapela zahrála snad všechny svoje nejlepší skladby. Zazněl i můj oblíbený Tears of Babylon, takže jsem byl nadmíru spokojen.

Poté následuje přesun na druhou stage, kde stíhám ještě asi tak půl hodky setu Visáčů. Byla škoda, že je pořadatelé neumístili na hlavním pódium, protože podle účasti fandů by si to rozhodně zasloužili. Slyšel jsem sice pouze kousek koncertu, ale naštěstí z těch nejznámějších kousků mi neuniklo snad nic, stihl jsem, „Známku punku“, „Cigára“ i „Traktor“, který nám kytarista Ivan okořenil stylovým nástrojem ve tvaru traktoru.

Následují ještě dva koncerty a to Dukla Vozovna a Latexxx teens, ale pro velkou únavu a ospalost jsem radši vyrazil do stanu.

 

Sobota:

Při sobotním probuzení a podívání na oblohu jsem si říkal, že by se mohlo počasí zlepšit a taky že jo, dokonce jsme se dočkali i slunce. Už při příchodu do areálu jsem ocenil, že pořadatelé rozházeli před podia a na všechny rozmočený blátivý místa balíky slámy. Následuje oběd a poté přesun před Stock stage na koncert sokolovských metalových Boron. Tato trojice v čele s hlavním tahounem Lubošem „Kubou“ Tothem předvedla slušnej nářez. Nezapomenutelné jsou i Kubovy neustále proslovy o různých problémech lidstva při uvádění jednotlivých skladeb.

Další kapela, na kterou jsem se šel podívat, byli punk rockový Septic people. Tato mladá, asi rok stará kapela mě hodně pobavila. Nejvíc se asi líbila předělávka z večerníčku a to skladba „Medvídci“.

Poté zůstávám před Budvar stage, abych poslechl pro mě velkou neznámou kapelu  Neonfly. Tato  anglická šestice hrající melodický metal se rozhodně poslouchat dala. Pak následují Francouští Scarface, ale jelikož nejsem příznivcem ska, tak mně tato kapela opravdu neoslovila.

Ještě před koncem jejich setu vyrážím k druhému podiu zavzpomínat na staré pecky Vitacitu. Kapela měla pod podiem docela slušnou podporu fanoušků, které Láďa neustále burcoval. Zazněly staré pecky jako „Jen její láska tu zůstala“, „Drákula“ a legendární „Já chci se ptát těch králů“. Kapele to šlapalo velice dobře, nicméně Láďu už jsem slyšel zpívat v lepší formě.

Po Vitacitu stíhám ještě asi 20 minutek ze setu španělských Vita imana. Už během chvíle začínám litovat, že jsem nebyl na celý jejich koncert. Kapela hraje neskutečný trash metal s velmi působivým zpěvem. Během chvíle z podia nasávám tuny energie, zkrátka neskutečný nářez. Pro mne asi nej překvapení letošního ročníku.

Poté dávám pauzu na občerstvení.-Další kapela, jejíž koncert jsem byl navštívit, byla hronovská deathmetalová stálice, úderka Tortharry. Kapela patří v Čechách k absolutní špičce ve svém žánru a to potvrzuje i na Basinu. Hoši předvedlik, jak má vypadat parádní deathová jízda, během své hodinky rozsekali snad celé Poříčí.

Potom stíhám ještě kousek setu ABbandu. Pod taktovkou Aleše Brichty to kapele šlape naprosto perfektně a se vzpomínkou na Jiřího Schelingera se kotel rozezpíval na plné obrátky. Po skvělém vystoupení nás čekala třešinka na dortu v podobě legendárního songu „Gladiátor“, který v podání ABBandu zněl naprosto bezkonkurenčně.

Jako další nastupují italští glam rockový Hell in the club. Jejich koncert nebyl špatný, nicméně zpěváka Damnu mám radši v jeho druhé kapele a to Elvenking.

A potom to přišlo. Devadesát minut strávených s německou trashovou legendou Sodom mě doslova posadilo “na prdel“. Hned od prvních tonů se v kotli pod podiem spustilo pravý nefalšovaný peklo, kapela i fans si koncert náramně užívají. Hrají se jak starší osvědčené kousky, tak není zapomenuto ani na loňskou novinku In war and pieces. Zpěvák a basák v jedné osobě Tom Angelripper, kytarák Bernemann a bicmen Bobby ukázují jak se má hrát pravý nefalšovaný trash ze staré školy. Jedno z nejlepších vystoupení celého festu.

Po vynikajícím zážitku, plně vyčerpán, volím ňáký pivko a pak nocleh. Jinak vystupují poslední kapely a to němečtí Deadlock a na vedlejší stage Prague conspiracy.

 

 

Neděle:

Nedělní odpoledne a večer slibovaly parádní hudební zážitek, ale vzhledem k tomu, že počasí bylo fakt úplně na h…o, tak jsme zhlédli set švédských Manimal a vyrazili k domovu. Tuto kapelu jsem slyšel poprvé a hrajou parádní progresivní heavy metal. Byla jen škoda, že je nepřišlo podpořit víc lidí, ale počasí se bohužel poručit nedá. Musím říct za celou naši výpravu, že jsme odjížděli s těžkým srdcem. Počasí, které nám nedávalo sebemenší naději na zlepšení (podle předpovědí), nad námi vyhrálo a donutilo nás vyrazit na naši zpáteční (cca 250 km) dlouhou cestu dříve, než jsme měli v plánu.

Co říci na závěr? Myslím, že devátý ročník se i přes deštivé počasí docela vydařil. Bohužel, kvůli dešti jsme neviděli a ani nenafotili všechny kapely, které jsme chtěli, což nás velice mrzí. Ale vzhledem k omezeným zásobám šatstva a starostí o fototechniku to asi jinak nešlo. Velké plus tohoto festivalu je téměř rodinná atmosféra. Velmi dobré také je, že sem pořadatelé kromě pár velkých zahraničních jmen přivezou i menší neznámé zahraniční kapely s velkou budoucností, jako letos Vita Imana a Neonfly. K menším mínusům bych zařadil jen počasí, ale to nikdo neovlivní a ještě by možná neškodilo víc koridorů pro vstup a výstup. Jeden byl v tolika lidech docela málo. Také by neškodilo více míst, kde by se mohli fanoušci v případě nepříznivého počasí schovat. Takže příští rok na jubilejním desátým ročníku nashledanou.