Tak jsme se po roce dočkali, máme 2.6. pět hodin odpoledne a naše banda nasedá do auta a vyráží směr Plzeň na druhý ročník mezinárodního festivalu Metalfest.
Tento fest se během dvou po sobě jdoucích víkendů odehrává v pěti zemích Evropy. Cesta ubíhá v pohodě a kolem osmé večerní se dostáváme před plzeňský lochotínský amfiteátr, následuje rychlé občerstvení a postavení stanů. Poté už následuje cesta do centra Plzně na obhlídku nějaké místní hospůdky. Vyhrál to místní šenk Na Parkáně. Tento šenk mohu jen a jen pochválit, skvělý Pilsner urquel, příjemná obsluha, ceny v pohodě. Po zavíračce následuje cesta zpět do kempu k amfiteátru, poté ještě návštěva občerstvení v kempu, kde je to s pivem horší, ale pít se to dá. Po pátečním probuzení následuje obhlídka místní ZOO, po přiblížení 12. hodiny přesun do amfiteátru na první kapelku.
Festival dostala čest zahájit místní metalová kapela Maelstrom. Bylo teprve půl jedné a brutálně pařilo slunce, byla účast fans v kotli poměrně nízká. Kapelu to nicméně neodradilo a předvedla slušnou metalovou show.V některých pasážích mě zpěvák hodně připomínal hlas Honzy Toužimského z Arakainu. Po Maelstrom následuje další banda v pořadí a to němečtí symfonici Sons of seasons, kteří přijeli představit novou desku „Magnisphyricon“. Němci odehráli také slušný koncert, zpěvák se stále snažil burcovat stále přibývající fanoušky, částečně se mu to v tom velkém vedru i dařilo. Diváci ve větším počtu ocenili až další kapelu, finské epic metalové Crimfall. Tato kapela mě hodně bavila, hlavně zaujal vokální dvojhlas ala kráska a zvíře. Při jejich setu se to celkem začalo plnit před pódiem. Poté následovalo vystoupení německých grindcoristů Milking The Goatmachine. Kapela hrající v kozích maskách naservírovala pořádnou porci nářezu, bohužel jsem jí nevěnoval větší pozornost a šel se radši občerstvit a odpočívat do stínu do horní části areálu. Poté následoval set brazilských Krisiun, kteří prokázali, že poctivý deathmetal se dá v klidu zahrát i ve třech. Jejich set jsem nicméně také poslechl z uctivé vzdálenosti. Poté už následoval přesun před podium do prvních řad a zhlednutí fantastického setu řeckých Suicidal Angels. Jejich poctivý trashmetal ala Slayer hodně bavil, jejich koncert byl zakončen vytažením pár fanoušků na beton před podium, kteří měli čest zapařit v těsné blízkosti muzikantů. Fanoušci toto, na rozdíl od security, ocenili. Jako další přišla na řadu německá stálice Rage, která je na českých podiích jako doma. Tato trojice předvedla téměř profesorský výkon, muzikanti ukazovali, že hru na svoje nástroje ovládají téměř dokonale, Viktor ukazoval že slapovat lze i na kytaru. Zazněly téměř všechny hity této kapely, refrén ve skladbě Higher than the sky s kapelou zpíval celý kotel pod podiem. Ale pravá metalová bouře přišla poté, při koncertu Kanadských deathmetalistů Kataklysm, kteří přijeli představit desku „Heaven’s Venom“ vydanou v loňském roce. Tato kapela předvedla velmi živelnou deathmetalovou show a skvělou komunikaci s publikem. Během setu přelezl jeden fanoušek zábranu, vylezl na beton před podiem, když se u něj objevili security,tak je zpěvák Maurizio odehnal, s fanouškem mohutně zapařil a nakonec vyzval ostatní fans ať vezmou pódium útokem. Během chvíle se začaly přes zábrany hrnout desítky lidí, začalo pravé metalové peklo. Atmosféra by se dala krájet, skvělý zvuk, pro mne absolutní vrchol prvního dne Metalfestu. Jako poslední páteční nastoupili legendární Accept. Bohužel měli strašně přehulený zvuk, nicméně podali celkem dobrý výkon, ale bylo docela znát, že hrají jen s jedním kytaristou. Musím konstatovat že v únoru v Masters of Rock Café a v loni na Masters of Rock se mi líbili o hodně víc.
Po sobotním probuzení následuje cesta na rychlou snídani, hned poté do horní části areálu poslechnout set kapely Dymytry. Tato kapela hrající v predátorských maskách přilákala v tuto poměrně brzkou hodinu pod podium velice slušný počet svých fanoušků a předvedla velmi povedený set. Po Dymytry nastoupila další kapela v pořadí, holandští hardrockový Vanderbuyst. Tato kapela jede jako předskokan celou tour s kapelou Saxon. Hardrock v jejich podání mě moc nebavil, dav pod podiem značně prořídl, tak myslím, že podobný názor mělo více lidí. Poté následuje přesun pod podium, protože další nastupující kapela je česká speedová Salamandra. Vystoupila jen v pěti, protože její řady opustil kytarista Karel. Předvedla super koncert, zkrátka Salamandra nezklamala ani v oslabené sestavě. Jelikož začíná být opět nesnesitelné vedro, vynechávám následující trojblok kapel a to Crimes of passions, Arakain a Vicious Rumors. Následuje návrat do areálu, protože bude nastupovat kapela, na kterou jsem hodně zvědav, němečtí folk metalový Equilibrium. Tato čtveřice chlápků doplněná o pěknou basačku zapůsobila na teplem zmožené lidi jako živá voda, vznikl slušný kotel a dokonce se rozjel i circle pitt. Jako další v pořadí přicházejí na řadu švédští heavymetaloví Bloodbound. Patřím mezi příznivce této bandy, proto jsem se těšil. Nezklamali. Kapela přijela představit novou desku „Unholly cross“, která vyšla letos na jaře. Po koncertu se mi s jejich zpěvákem Patrikem dokonce podařilo dát panáka hruškovice, ale málem se z ní osypal. Na řadu přišla další legenda – dánští Pretty Maids. Co napsat k jejich koncertu, hodně mě bavil heavymetal 80 let, precizně zahrané skladby, super zvuk. Pod podiem jsem potkal spíše starší ročníky, protože tato kapela prožívala svoji nej slávu v letech, když někteří návštěvníci Metalfestu ještě nebyli ani na světě. Jako předposlední sobotní banda přišla na řadu kapela s přídavkem legendární, britští Saxon. Kapela přijela do Plzně rovnou z maďarského Metalfestu, přivezla sebou mnoho svých světel a přídavných aparátů, představila novinkové album Call of arms. Dav pod podiem při jejich setu pěkně houstnul, lidé pařili i ve vyšších patrech amfiteátru. Opět super koncert. Po koncertu Saxon přišla ještě poslední sobotní kapela a to Cradle of Filth. Jejich set jsem vynechal a šel jsem nocovat.
Po brzkém nedělním probuzení jsem se značně občerstvil, což mě pěkně znavilo a proto jsem v areálu slyšel až set irské kapely Primordial. Byla to solidní porce živelného blackmetalu v čele se zmalovaným frontmanem s hodně charizmatickým hlasem. Do konce Metalfestu zbývají poslední tři kapely. První holandská symfonicko metalová Epica v čele s půvabnou Simone Simons. Kapela zahrála skvěle a neporušila vysoký standard všech svých vystoupení. Předposlední koncert letošního Metalfestu byla největší metalová šupa z celého festu. Zkrátka Arch Enemy přijeli, zahráli a u mne zvítězili na plný čáře. Precizně zahraný melodický deathmetal, výkon Angely „malé křehké blondýny“ s growlem jak cyp, to bylo něco. Během chvíle si Angela podmanila celý amfík a pak si to po zbytek koncertu náležitě užívala, běhala po betonu před podiem, pózovala fotografům a pařila. Ještě nemohu nezmínit precizní hru kytaristů „bratrů Amottů“. Absolutní vrchol celého jejich setu pro mne byla skladba „We will rise“, při které hrozila snad půlka amfiteátru. A je tu konec, na programu pouze jedna kapela, kterou jsou u nás tolik populární švédští válečníci Sabaton. Už před začátkem jejich koncertu proběhlo tradiční skandování „ještě jedno pivo“. Při prvním songu se spustil neskutečný kotel a během chvilky jim zobal z ruky snad celý Lochotín. Sabaton sebou přivezl i různé pyroefekty. V prostřed koncertu jim na podium dokonce přilétla podprsenka od nějaké vyvinutější fanynky, dokonce i se vzkazem a telefoním číslem. Ke konci koncertu Joachim přelezl zábranu a nechal se tradičně unášet nad hlavami fanoušků. Kdoví kam by ho zanesli, nebýt toho, že ho security drželi za nohy. Myslím že pořadatelé snad lepší závěrečnou kapelu nemohli zvolit.
Co říci na závěr? Druhý ročník Metalfestu se vydařil, Pragokoncert organizaci zvládl na výbornou. K velkému plusu musím připočíst i toalety, které byly vesměs čisté i v neděli a byl v nich dokonce i papír. Akorát bych osobně přidal ještě nějaký stánek s pivem, večer se tvořily docela fronty a také bych přidal aspoň jedno místo, kde by se točil Pilsner. Doufám, že fest vydrží v tomto areálu i v dalších letech a vždy se sem budu rád vracet.
